Socionika: úvod

Kontakt

Dmitri Lytov Petrohrad, Rusko

Marianna Lytovová Petrohrad, Rusko

Change language? - ¿Cambiar idioma? - Andere sprache? - Autre langue? - Ŝanĝi lingvon?

Je možné předvídat lidské vztahy?

Dmitri Lytov,
Překlad: Pavla Císařová, cisarova@portal.cz
Fotografie: Je. Filatovová, 1991 - 2002.

Publikace: Psychologie dnes, Praha, 2002, No. 12

V bezpočtu teorií osobnosti zaujímá socionika zvláštní místo. Jako první upozorňuje na korelaci mezi osobnostními typy (v socionice je jich 16) a interpersonálními vztahy. Zakladatelka socioniky – Aušra Augusta (Augustinavičiutě) z Litvy, vychází z funkční typologie osobnosti C. G. Junga, která se stala základem několika populárních testů – MBTI, Eysenckova testu temperamentu, Keirsyho testu temperamentu [7] atd. Co vyčleňuje Jungovu typologii z ostatních typologií, je především skutečnost, že člení jednotlivé psychologické typy v dimenzích vzájemně se potlačujících psychologických funkcí, tak že síla jedné značí slabost druhé.  Jungova typologie přispívá nejen k porozumění problémům jednotlivce, ale také pochopení výměny informací a chování mezi jednotlivci.

Za druhé, Jungova typologie se uplatňuje nejen u psychicky nemocných jedinců (jako v případě Leonhardovy typologie [8]), ale stejně platí i pro zdravé jedince. Vymezuje osobnostní typy podle stylu percepce a zpracování informací [6].

Není pochyb o tom, že existují rozdíly mezi vrozenými schopnostmi lidí a tedy i rozdílné osobnostní typy. Osobnost je proměnlivá, schopná vývoje a změny pod vlivem prostředí. Avšak její schopnost proměny je již od počátku omezená. Na základě této skutečnosti přináší socionika důležitý poznatek: mezilidské vztahy mají také svá omezení, determinovaná osobnostními typy účastníků. Univerzální vzorce utváření harmonických mezilidských vztahů, které nabízí různé přístupy v psychologii, pak nejsou nic než mýty, ne nepodobné mýtům alchymistů o kameni mudrců.

Čím větší je psychologická vzdálenost mezi lidmi, tím rozmanitější vztahy se mohou utvářet. Avšak s prohlubováním intimity v komunikaci mezi lidmi se stále více uplatňují jejich vrozené osobnostní rysy a tím významnější roli hraje faktor mezitypových vztahů.

Nehovořím zde o střetu zájmů, sporech o majetek, společenské nerovnosti atp., které se nutně vyskytují v každé společnosti, ale o systémech signalizace mezi partnery (tak jak je popsal I. P. Pavlov), o schopnosti reagovat adekvátně na signály druhého, ať jde o signály verbální nebo v chování.

Osobnostní typy a vztahy v socionice

Rozdíly mezi kterýmikoli dvěma ze šestnácti socionických typů jsou tak výrazné, jako rozdíly mezi kočkou a psem. Jeden je schopen pouze imitovat chování ostatních typů a každá taková imitace vyžaduje mnohem víc úsilí, než život v intencích vrozeného typu. To není v psychologii nic nového: volba nevhodného povolání, život mezi „nesprávnými lidmi“ atd.

Podívejte se na tabulku, která představuje všech 16 socionických typů. Před sto lety přišel C. G. Jung zcela intuitivně na kritéria rozdělení osobnostních typů. Například tzv. intuitivní typy jsou známy svými sklony k abstraktnímu myšlení, imaginaci (za cenu zvýšeného odvrácení pozornosti od skutečného dění), zatímco tzv. senzorické typy jsou naproti tomu vysoce vnímaví, snadno se soustředí na detaily – avšak taková zvýšená schopnost reagovat na okolní dění vede k vyšší agresivitě, je pro ně obtížnější uvolnit napětí.

Nejnovější výzkumy mozku ukazují, že intuitivní percepce je zajišťována aktivitou levé hemisféry, zatímco senzorickou percepci zajišťuje aktivita pravé hemisféry [11] . Rozdělení dalších kritérií Jungovy typologie osobnosti také hraje velmi významnou roli. Je možné, že korelace mezi strukturami mozku a osobnostními typy, je genetického původu.

Tuto skutečnost se ve výzkumu podařilo prokázat psycholožce J. S. Filatovove z Petrohradu, která od roku 1991 sbírala fotografie lidí, jejichž osobnostní typy předtím testovala. Ve výsledku došla k zajímavému poznání – několika sériím kvazi-dvojčat mezi představiteli každého osobnostního typu [3]. To je další důkaz ve prospěch genetického původu socionických typů.

Co tyto skutečnosti vypovídají o mezilidských vztazích? Sokrates byl nejspíš první člověk, který se ptal, který přítel je lepší – ten, který je mi nejvíc podobný, což je zdrojem optimálního vzájemného porozumění, nebo ten, který se nejvíc odlišuje, a tedy jeho silné stránky posilují mé slabiny a naopak [10]. Obdobné diskuse probíhají i v současné psychologii, zejména mezi jungiány.

Socionika odmítá tento pohled, který podle ní realitu zjednodušuje. Jak můžeme vidět v tabulce, socionické typy jsou rozděleny podle různých rysů: temperament popisuje dynamiku typu, akční postoj vypovídá o schopnosti plnění úkolů. Otázka větší či menší podobnosti mezi partnery ztrácí na významu. Např. logicky-intuitivní extravert se výrazně liší od „podobného“ intuitivně-logického extraverta rychlostí reakce na podráždění, stupněm vnitřního napětí, tudíž jejich spolupráce se neobejde bez potíží díky rozdílnému životnímu tempu. Naproti tomu vztah mezi intuitivně-logickým extravertem a senzoricky-logickým introvertem představuje má výborné předpoklady pro řešení pracovních záležitostí. Různé typy mezitypových vztahů se lépe či hůře osvědčují v různých situacích.

Duální vztahy

V rodinném životě se ukazuje být nejstabilnější tzv. duální vztah. Všech šestnáct typu vytváří osm duálních párů: např. logicky-intuitivní extravert a eticko-senzorický introvert. Tato teorie byla potvrzena vynikajícími poznatky. Před několika lety provedli ukrajinští psychologové Bukalov, Karpenková a Čikirisovová výzkum ve velké továrně v leteckém průmyslu. Když sestavili výsledky testování zaměstnanců, zjistili, že je mezi nimi mnoho manželských párů. Další výzkum manželských párů prokázal, že ze všech 16 typů mezilidských vztahů, připadá největší procento rodinných vztahů, tedy více než třetina, na duální vztahy [2]. Nezávislý statistický výzkum manželských párů, který provedla Filatovová, také vykázal velké procento duálních párů (17%) v porovnání s ostatními typy vztahů [4].

Socionika v osvojování rolí

Když na počátku sedmdesátých let vstoupila socionika na scénu, zmítala se sovětská psychologie v zajetí Marxisticko-Leninského názoru: „Osobnost je výsledkem adaptace prostředí“ [9]. Výzkum v oblasti osobnostních typů se tak setkával s mnoha překážkami.

Kromě toho má i dnes každá osobnostní typologie slabinu: různí psychologové nahlížejí stejné typy osobnosti poněkud odlišnými způsoby, což vede ke sporům. Když dojde psycholog použitím testu, rozhovorem či jinou metodou k označení klientova osobnostního typu, podobá se ve svém přístupu doktorovi. Je však pravidlem, že lékař zná zevrubně vnitřní stavbu pacientova těla, na rozdíl od psychologa, který nemůže otevřít klientovu lebku a nahlédnout dovnitř. A proto může být každá typologie osobnosti nařčena ze subjektivity. Ani socionika není výjimkou.

Avšak navzdory těmto nástrahám se A. Augusta nevzdala a podnikla velmi odvážný krok: na základě socioniky vytvořila obdivuhodnou hru rolí, či metodu osvojování rolí, podobnou transakční analýze Erica Berna. Osobnostní typy získaly zvučné názvy (Don Quichotte, Hamlet, Balzac apod.) Díky řadě článků v populárních časopisech pak socionika získala zájem odborníků o korelaci mezi osobnostními typy a typy mezilidských vztahů. Dnes je již období amatérského přístupu za námi a běží řada výzkumů této problematiky.

Což znamená, že se můžeme těšit na nové poznatky v psychologii a poznávání osobnosti.

Literatura:

1. Augustinavičiutě A. Socionika, svazek 1-2. (1998). Moskva - Petrohrad, Terra Fantastica (v ruštině).
2. Bukalov A.V., Karpenko O.B., Čikirisova G.V. O statistike otnošenij v supružeskich parach // "Socionika, mentologia i psichologia ličnosti", Kyjev, 1999, No. 1 (v ruštině).
3. Filatova Je.S. (2001) Ličnost' v zerkale socioniki. Petrohrad, B&K (v ruštině).
4. Filatova Je.S. Socioničeskaja statistika dla 299 ženščin, mužčin i ich detej // "Socionika, mentologia i psichologia ličnosti", Kyjev, 2000, No. 6 (v ruštině).
5. Gulenko V.V., Tyščenko V.P. (1997) Jung v škole. Novosibirsk, NGU (v ruštině).
6. Jung C.G. (1995) Psichologičeskije tipy. Petrohrad, Juventa (v ruštině).
7. Keirsey D., Bates M. (1984). Please Understand Me. Character and Temperament Types. Gnosology Books Ltd. (v angličtině).
8. Leonhard K. (1981) Akcentuirovannyje ličnosti. Kyjev, Vyšča škola (v ruštině).
9. Leontjev A.N. (1975) Dejatelnost, soznanie, ličnost. Moskva (v ruštině).
10. Plato. Lysis.
11. Talanov V.L. Novyje predstavlenija o fiziologičeskom mechanizme i lokalizacii bazisnych jungovskich funkcij // "Socionika, mentologia i psichologia ličnosti", Kyjev, 2002, No. 4 (v ruštině).